Ve dnech 5.-6.8.2022 proběhl v obci Hřebeny v Karlovarském kraji Závod záchranných psů psovodů Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. V pátek začal nočními pracemi jak v sutině, tak na ploše. S Borou jsme se přihlásily na specializaci plochy a reprezentovaly SDH Hejnice. Noční práce na ploše představovala prohledání podél cesty a následné prohledání dvou prostorů o celkové ploše 80 ha za stanovený čas 70 min. Vylosovaly jsme si číslo 4 a začaly jsme pracovat po půlnoci. Našly jsme 4 osoby z 5. V noční části jsme terény měly prohlédlé dobře, jako jediní jsme tam nenechaly žádnou osobu, nicméně chybu jsme udělaly při prohledání cesty. Při práci v noci máme značné rezervy a závod nám ukázal na čem je potřeba pracovat. Na denní práci byl zadán prostor na mapě, prostor o velikosti 80 ha a stanovený čas 60 min. včetně přesunu k terénu. Psovodi předem neznají počet hledaných osob, takže prohledávají dokud nedojde čas, nebo dokud neusoudí, že mají celý terén pokrytý. V denní části jsme jako jediní našly 5 osob z 5. A tak se po sedmi letech historie opakuje a opět na stupni nejvyšším stojí český horský pes a po dlouhých sedmi letech jsou opět psovodi Hejnice na plochách na 1. místě.

V roce 2016 jsme samozřejmě pokračovali ve výcviku záchranařiny. Karča udělala veliký pokrok a začalo jí to konečně bavit. Možná i proto, že je to žárlivka a chce být vždy před Calvinem. Ten začal také štěkat, takže i s ním můžeme trénovat. Calvin je lepší na ploše, Karča má jemnější nos a je lepší na sutinu, protože v lese jí zatím stále ruší zvěř. Postupujeme pomalu, ale jistě a třeba se i v příštím roce pokusíme o nějakou tu zkoušku. Na záchranářském táboře se Karča shlídla i ve vodní záchranařině a naučila se přinášet aport z vody. Pokračovali jsme v odbourávání strachu ze slaňování. Bohužel na Calvina nemáme postroj, s mamuty se prý nepočítalo. I Karče byl postroj hooodně těsný, ale nakonec se zadařilo. S Arletou jsme na vyšším levlu a tam jsme dokonce letěli i letadýlkem, abychom vyzkoušeli schopnost psů hledat po delší a netradiční přepravě na místo určení. To ovšem nemohlo salámistku Arletu rozházet a nevšední zážitek jsme si mohli užít. V listopadu jsme měli jedinečnou možnost vyzkoušet čerstvě zbouranou sutinu v Sokolově, kdy byli figuranti na místo určení zavedeni podzemními chodbami, tudíž prohledávaný prostor byl čistý od stop. Běžně se k takovým to sutinám nedostaneme a bylo to pro psy nové, přesto si s tím poradili.
S Karčou jsme se ještě letos začali věnovat dogtrekkingu. Byli jsme na čtyřech trecích, vždy MIDové tratě, tj. do 50 km. Pohybujeme se v první desítce a bývají před námi jen běžkyně. My neběžíme, kocháme se a fotíme. :o)
S Calvinem stále docházíme do Domova pro postižené v Raspenavě a věnujeme se canisterapii.

3.ledna 2016 jsme se vydali v plné sestavě na již tradiční akci - "novoroční výšlap" pořádaný záchranáři. Letošní ročník byl na Frýdlantské cimbuří. Parkovali jsme co nejblíž to šlo, takže celková trasa tam i zpět byla do 8 km. Vyrazili jsme k vrcholu po žluté od posledních domů v Bílém Potoce. Letos nás byl větší počet a hlavně krom třech fen samí psi. S běháním na volno to tedy nebylo úplně 100%, muselo být hodně hlídání, ale i Calvin se mohl dostatečně proběhnout. Někteří se vydali i k vodopádům Černého potoka, které jsou slepou odbočkou na trase. Pár fotek k naladění od M. Třísky a Jitky Zvolánkové:

Ve dnech 27.-30. srpna jsme se s Arletou zúčastnili soutěže družstev v plošném hledání. Soutěž s mezinárodní účastí nemá v republice jinou konkurenci. Tentokrát se jednalo o deset stanovišť, mezi kterými byl vždy cca tříkilometrový přesun, to vše přesně na čas. Naše družstvo bylo velmi pestré - Arleta, howavardí dáma Peggy, belgická ovčanda Cia a střední kníračka Lara. Krom hledání jsme si vyzkoušeli i zdravovědu, veterinární znalosti, lezecké schopnosti a znalosti, záchranu tonoucího, práci v rojnici i individuální hledání, hledání bez gps, jen podle mapy a mnoho dalšího. To vše v noci i ve dne. Práce začaly ve čtvrtek ve 21:00 hod., pracovalo se do sedmi hodin do rána, pak byl osmihodinový povinný odpočinek a další práce probíhaly od tří odpoledne do tří do noci. Po povinném odpočinku se nám už dál nechtělo, ale se zaťatými zuby jsme pokračovali a nakonec vybojovali třetí místo. Děkujeme zbytku týmu za perfektní práci a skvělý výsledek a pořadatelům za zajímavý zážitek a dobré zkušenosti.

31.ledna jsme se s Caramelou zúčastnily branného víceboje. Ve víceboji nikdy dopředu nevíme co bude obsahovat, ale protože Calvin krom kladiny, metrovky a "áčka" nic jiného zatím nedělá, nechala jsem ho s Arletou doma. Tentokrát se po celou dobu běželo s kolečkem, které bylo zároveň držákem na aport. První disciplínou byla kladina, kterou Karča dala celkem bezproblémů, dále sedni, lehni vstaň - to také ještě šlo, ale následující disciplíny, u kterých hrál velkou roli lidský faktor byly s mínusovými body - střelba nečekaně ani jedna rána - puška určitě musí zanášet, jinak to není možné. Další zastavení hod šipkami do terče ve tvaru člověka s vymezenými zónami za plusové vteřiny, prakticky přes celou hlavu a trup. Zóna rukou, do které jsem se trefila já dokonce dvěma šipkami, nás nikam dopředu neposlala. Další disciplína hod balónky skrz okno do krabice, tam jsme také nezářily. Zato trubka, stavba krabic se zavázanýma očima a aport nám šly poměrně dobře, takže přes veškeré ty hody a střely na cíl, jsme vybojovaly třetí místo, které je pro nás nějaké začarované. Za perfektně připravený a vymyšlen závod děkujeme našemu výcvikáři Karlu Vittišovi.
Pár fotek od Zdenka Nováčka a V. Baiera na rajčeti, vstup přes vítěznou trojici:

3.ledna 2015 jsme se zúčastnili již druhého ročníku "novoročního" socializačního výletu. Loni to byl výstup na Ořešník, letos výstup na skalní hrad nad Oldřichovem v Hájích. Trasu, na které jsou naučné cedule nyní vylepšili ještě o interaktivní prvky, tak jsem zvědavá, jak dlouho tam vydrží, než to někdo zničí. Sešlo se nás čtrnáct lidí, čtrnáct psů různých ras a vyznání. Nenechte se mýlit, matematika 1+1 zde úplně neplatila. Většinou to bylo 1+2 a ve vyjímečných případech, což se stává maximálně jednou za deset let i 1+3 = jeden člověk a tři psi :o)(2 ridgebackové, 2 boxerky, 1+2 ovčáci, 2 labradorky, belgičanda, choďák a jak jinak 3 čhp). Sexuální loudilové ridgebaci, ujetí krom boxerek na zbytek fenčího ánsámblu, vytvořili s boxerkami předvoj, kvůli klidnému průběhu výletu a zbytek psů tak mohl v poklidu běhat na volno. Výlet - okruh cca 6 km jsme zakončili, jak jinak než v Oldřichovském sedle v hospůdce "U Kozy". Obsluha zde nebyla příliš rychlá, na jídlo jsme čekali 60 min., ale jíst se to rozhodně dalo :o). Budeme se těšit na příští rok.
Pár foteček od Milana Třísky k naladění:

Veřejně prospěšný spolek ANAON ocenil Canisterapii Donáš P.A.C. za prospěšnou činnost oceněním ARBOR VITAE strom života. I Calvin se v medailonku objevuje na několika málo snímcích. (celková délka 8 minut, se zvukem)
Spustíte kliknutím na obrázek.

Podařilo se nám pokořit další milník, a dokonce historický. První atestovaný český horský pes, to je bomba! 29.11.2014 jsme splnily s Arletou atesty ministerstva vnitra v plošném vyhledávání.Jsme tedy součástí Integrovaného záchranného systému a můžeme být povolány k pátrání po pohřešovaných osobách. Atesty probíhaly v okolí skalního hradu nad Oldřichovem v Hájích. Vždy se jedná o dvě pátrání - ve dne a v noci. Pátrání ve dne bylo perfektní, systematické, snažila jsem se využívat vítr, aby nám co nejvíce pomohl. Poměrně rychle se nám podařilo najít všechny hledané osoby a prohlédnout celý terén. Arleta pracovala bez jediného zaváhání, krásně samostatně prohledávala skály i řopíky. V noci byl terén ve svahu, přímo pod skalním hradem, čili samý kámen a skalka. Hned na začátku jsme narazily na figuranta umístěného ve výšce na skále. Podle chování Arlety bylo jasné, že tam je osoba, ale pach pod skálou nebyl zřejmě dostatečně silný a nechtěla tam štěkat a dlouhou dobu situaci vyhodnocovala. Rozhodla jsem se jít prohledat zbytek terénu a na toto místo se pak vrátit. Ihned jakmile jsme opustily "výšku" vzdala druhého figuranta uprostřed terénu a dalšího kousek od něj. Asi dostala jistotu, že i v noci umí dobře hledat. Při horní hranici terénu jsme se pak vracely zpět k "výšce". Jelikož teplý vzduch v noci stoupá svahem vzhůru, i pach z figuranta ve výšce, který byl v danou chvíli pod námi, se dostal Arletě do nosu a suveréně běžela ke známé skále. Ze spoda si prohlédla skálu a rozhodla se, že tam vyběhne. S rozeběhem se tedy naše horská koza dostala nahoru, i když v jednu chvíli to vypadalo, že se zřítí dolů a k radosti všem, kteří nám drželi palce jednoznačně označila poslední hledanou osobu.
Článek o atestech a fotky naleznete na www.psovodi-hejnice.cz

Ve dnech 6.-7.září 2014 pořádalo sdružení tělesně postižených Česká Lípa o.p.s. 13. ročník Krajských sportovních her v rekreačním středisku Poslův mlýn v Doksech za účasti zástupců canisterapie Donáš P.A.C., které jsme s Calvinem také členy. My jsme se narozdíl od ostatních členů zůčastnili pouze dvouhodinové odpolední ukázky. Naložila jsem všechny psy s tím, že si pak uděláme procházku a vyrazili jsme do Doks. Karču jsme nechali čekat v autě, aby si odpočinula před nedělními zkouškami ZOP a Calvin s Arletou šli napospas veřejnosti. Arleta by za kus žvance dělala snad i kotouly. Přestože ČHP nemají rádi opakování povelů, asi patnáctkrát zasebou prolezla trubkou, i když ochota se pomalu, ale jistě snižovala a poslední pokusy už házela "psí oči", jako by říkala "fakt musim?". K její velké radosti jsme změnili cvik na plazení a na procházkovanou (tj. že jde s každým za kus dobroty "na procházku"). Jelikož je to kliďas, který narozdíl od Calvina nikoho nestáhne, mohla jsem jí s klidným svědomím půjčit i samostatně a věnovat se Calvinovi, který samozřejmě budil větší rozruch a pozornost, protože si ho chtěl každý "pomuchlovat" a jít se s ním projít. Nakonec to bylo příjemně strávené odpoledne s malou přeprškou, kterou jsme bez úhony přežili a Calvin s Arletou si mohli vyzkoušet hlavolamy pro pejsky.

    
Video sestavené z fotografií zde

16.března 2014 jsme se po dlouhé době zúčastnili klubového závodu na našem cvičáku. Soutěžilo se v kategoriích podle národního zkušebního řádu - vždy poslušnost a obrana. Do kategorie ZZO byla přidána kruhovka, která samozřejmě v této kategorii vůbec není. Caramela ani Calvin zatím obranu nedělají a tak nebyla naděje na nějaký větší úspěch. Přestože byli nejmladšími účastníky závodů, kteří cvičí nejkratší dobu, měla Karča třetí nejlepší poslušnost ve své kategorii (51 bodů) :o). Calvin neudělal aport, tak měl pouze 40 bodů. Do kruhovky jsme si šli stoupnout s tím, že bychom mohli dostat body za umělecký dojem, když už tedy nekoušem. Dostali alespoň pár bodíků za štěkání a celkem skončili na osmém a třináctém místě ze třinácti. Počasí nám zrovna nepřálo, celé dopoledne pršelo, přesto se sešlo 33 soutěžících ve čtyřech kategoriích (ZZO, ZM, ZVV1, TART). Foto ze závodů na www.kkpavlovice.cz

Díky Calvinovi nahlížíme pod pokličku canisterapii, zatím se rozhlížíme, učíme se, po chvilkách už i samostatně pracujeme. Od ledna 2014 dojíždíme každý pátek dopoledne do Domova pro postižené v Raspenavě. Pomáháme tam ve školce, kde jsou děti s poruchami soustředění a mentální retardací a pak tam máme Pavlíka (Dawnův syndrom + autismus) a Věrku, kterým se věnujeme individuálně a obzvláště si s Calvinem rozumí. Myslela jsem si, že se budou takto velkého psa bát, ale zdá se, že je spíš fascinuje. Calvinovi je osm měsíců, takže zatím nevydrží pracovat celé dvě hodiny, ale každou návštěvou jsou vidět pokroky a zdá se, že se pro tuto práci opravdu hodí. Několik málo foteček zde.

Po peripetiích se štěňátky jsme se téměř na rok přesně, po složení vstupní zkoušky ZZZ, vrátily na místo činu, abychom postoupily dále. Další cílovou metou byla zkouška plošného vyhledání 1.stupně podle národního zkušebního řádu. Poslušnost se zkládá pouze z překážek a přesunů mezi nimi. Bohužel u čtvrté překážky, kterou je kladina je opět střelba a pak následují ty nejtěžší překážky jako jsou vodorovný a vysoký žebřík, na které je třeba se soustředit. Střelba není naše kamarádka a tak to dopadlo tak, že z vodorovného žebříku Arleta spadla. Paní rozhodčí okomentovala náš výkon slovy: "vy jste extrémisti, buď to máte za výborně, nebo nedostatečně". Plošný speciál pak už nebyl nic složitého. Vítr foukal v náš prospěch a tak ani nevím za jaký časový limit se nám podařilo najít všechny osoby, ale mě to přišlo velmi rychlé. Vždy na první vyslání Arleta našla osobu a to se paní rozhodčí příliš nelíbilo pro velkou samostatnost psa, který psovoda nepotřebuje :o). My jsme víc než spokojení. Co může být pro praxi lepší, než najít osobu v co nejkratším čase. Pár foteček od dvorního fotografa Milana Třísky zde.

V sobotu 20. října nás s Arletou čekala veledůležitá zkouška plošného vyhledání podle Sboru dobrovolných hasičů. Pominu poslušnost, která opravdu valná nebyla a silně byla poznamenaná střelbou. I když podmínečně, postoupily jsme dál. Speciál - vyhledání čtyř osob ve skalnatém terénu jsme tak úplně nezvládly. První osobu našla Arleta bravurně, sama se pustila na první vyslání do terénu a i na větší dálku osobu pod skalním převisem našla. Druhou osobu také snadno natáhla, označila ji nespolehlivě jako výšku, ale než jsem tam doběhla, šla mi naproti a nemohla jsem určit, kde přesně se nachází. Nutila jsem ji dohledat, na které z těch milionů skal to je, což také udělala, ale pro oči nevidím a tak jsme se na tomto jednom člověku zapikaly příliš dlouho, místo hledání dalších osob, které byly uloženy nedaleko. Bylo to selhání především moje. Arleta sice vedlejší skály proběhla, ale vzhledem k tomu, že ani nefouklo, bylo by záhodno, tam zůstat trochu déle a lépe je prohledat. Zklamaná nad tím, že výška dopadla tak, jak dopadla, jsme se vydaly prohledat zbývající větší část terénu. Poté už bylo vidět, že Arleta nemůže a začala polehávat. Jediné, co mě může těšit, že tam, co jsme byly buď našla, a nebo tam skutečně nic nebylo. Vítr, nebo alespoň slabý vánek by nám jistě pomohl, ale i bez něj jsme měly najít. Bylo to především selhání psovoda, který najednou ztratil hlavu a nevysílal psa tam, kam měl. Poučily jsme se, to je hlavní. Záchranařina je i o sbírání zkušeností. Byla to vlastně naše první, větší takováto akce.

V minulých letech jarní víceboj byl letos přejmenován na branný víceboj, neboť třicet čísel sněhu se nedá počítat za jaro. Zúčastnilo se patnáct závodníků s dvaceti psy. Mrazivé, jasné počasí nás nemohlo odradit. Při nástupu se závodníci dozvěděli, jaké budou disciplíny a někteří s nadšením, jiní s menším nadšením a remcáním si šli projít trať, aby tomu prvnímu chudákovi alespoň trochu prošlapali cestičku. Slalom, kladina a trubka nám šly bez obtíží. Jak Grejsi, tak Arleta tyto disciplíny provedly velmi rychle, rychleji než ostatní psi. Arleta ve svých výkonech perlila i nadále, krom zaváhání u první disciplíny - což bylo skákání v pytli, místo aby paničku doprovázela, zůstala sedět na startu jak pecka a nevěřícně kroutila hlavou ze strany na stranu, cože si to ta panička zase dneska vymyslela. Aport buřta provedla bez ztráty kytičky, jako jedna z mála, za to Grejsi se cpala, div se nezadávila. Lovení rybiček, to byl kámen úrazu, ale naštěstí pro všechny stejně velký, tudíž bodové hodnocení příliš neovlivnilo. Ovšem závěrečné kousání, to byl pro nás problém, jelikož již obranu dlouho neděláme. Zatím co ostatní psi přiběhli a kousli, tudíž se zastavila časomíra. My jsme přiběhly a nekously. Grejsi se po půl minutě šaškování figuranta zželelo a kousla si alespoň do ruky. Arleta vyměkla již po deseti vteřinách a kůžičku jako pořádný pes ulovila. Doběhly jsme si tak pro třetí a jedenácté místo. Tak zase za rok. Do fotogalerie vstupte přes diplom.