Jako členové výjezdové skupiny psovodů SDH Hejnice jsme se s Arletkou zůčastnily pátrací akce po pohřešovaném Čechovi v ukrajinských Karpatech. Tamní horská služba nebyla k nasazení psů příliš nakloněna, ale po týdnu bezúspěšného pátrání, kdy docházely síly i finance s nápadem rodiny pohřešovaného souhlasila. Informací nebylo mnoho, nevěděli jsme, kde budeme spát, čili vybaveni stany, vařiči a vším pro přežití v mrazivých teplotách jsme vyrazili směr Ukrajina. Po dni jízdy ve dvou osobních automobilech se šestičlenný tým (4 psovodi, holka pro všechno a překladatel) dopravil do ukrajinského města Jasiňa. Zde jsme se natáhli na dvě hodinky, než nás v šest ráno čekal náklaďák, který nás přepravil do horské vesničky Dragobrat. K naší radosti jsme měli k dispozici hotel. Nanosili jsme věci do volného pokoje, sbalili malé batůžky a vyrazili do terénu. Horská služba vytipovala podle výpovědí zbytku skupiny dvě místa, která chtěla propátrat. Rolba nás přepravila na vrchol Velké Bliznice. Traversem pod vrcholem jsme sešli do lavinového kotle, kde již jedenadvacet záchranářů sondovalo část laviny. Hledali jsme v rojnici těsně pod vrcholem, kde jeden ze psů (Atty Duval-Mar) našel tyčku od stanu, to nás povzbudilo, že pátráme na správném místě. Tento nález určil další postup pátrání. Psi pak šli jednotlivě po lavině směrem dolů. Arleta šla v pořadí druhá, stahovalo jí to neustále do vedlejší laviny a nakonec mě dovedla na místo nálezu, kudy první pes jen prošel již připnutý na vodítku, takže neměl ani čas reagovat. Záchranáři zde začali kopat a cca metr pod povrchem objevili tělo. Arleta byla hrdinkou dne a členové horské služby dospěli k mylnému závěru, že český horský pes je přesně ten pravý pro jejich činnost. Zřejmě si ale neuvědomují, že je za tím velký kus práce, který se vydaří jen u několika málo jedinců. Je pravda, že od začátku se všem moc líbila a nedej bože ještě poté, co našla. To nakonec mohla být i na pokoji, i když zezačátku byli rezolutně proti. Prý psi budou jen v lyžárně. Další den jsme čekali na výsledky sérologie, aby nás pustili do EU. Jobovka byla, že krev nestihli v laboratoři otestovat, protože ji tam veterinář zaslal pozdě. Holka pro všechno tedy celý den volala od čerta k ďáblu a vyjednala nám průjezd přes hranice i bez sérologie. Cestou zpět jsme se zastavili na velitelství horské služby v Užhorodě, kde nás velitel provedl a pohostil.
článek na portálu Libereckého kraje
iDnes.cz
Liberecký deník
