Kolegyně v práci našla na internetu stránky Podještědské smečky a mimo jiné tam byla i informace o pořádání prvního ročníku orientačního závodu se psem. Tak jsem si řekla, že by to mohla být sranda, měly jsme to blízko (závod se konal ve Stráži nad Nisou), tak proč to nezkusit. Závodu se zúčastnilo osm soutěžících se svými psy, někteří měli více než jednoho. Trať byla 10 km dlouhá a jako na potvoru bylo 9. června příšerné vedro. Naštěstí trať vedla hlavně lesem, takže se dalo schovat do stínu stromů, ale přesto Grejsi vymetla všechny možné potůčky a kaluže, které jsme cestou potkaly. Na trase bylo připraveno šest stanovišť, kde nás čekaly nějaké úkoly. Prolézání tunelem – naštěstí Grejsi byla zvyklá prolézat tunelem (na obou stranách otevřeným), tak to nebyl problém, ale zrada byla u druhého tunelu, který byl na jedné straně volně položený, takže nebylo vidět na konec. Tam se jí nechtělo, už už to vypadalo, že tam snad budu muset vlézt já, aby šla za mnou, ale nakonec si to včas rozmyslela a vlezla tam sama za mého velkého povzbuzování. Druhý úkol byl pro psa přeskočit překážku a pro pána ji podlézt. Překážkou byla tyčka asi ve výšce padesáti centimetrů, přesto že je Grejsi zvyklá skákat i větší výšky tohle byl problém s velkým p, protože „jenom“ tyčku neznala a neustále ji chtěla místo přeskakování podlézat. Nakonec jsem ji nějak přemluvila, tak i tento úkol jsme splnily. Na jednom stanovišti byl vědomostní test. V domnění, že toho o psech vím docela dost, mě zaskočila i taková otázka jako kolik má pes zubů. Uprostřed lesa jsem začala psovi lézt do tlamy a počítat zuby, no naštěstí má Grejsi všechny zuby, tak jsem se i dopočítala správně. Na jednom stanovišti bylo také plazení, naštěstí jenom psa :o), a pak ještě poslušnost, sedni, lehni,…. Na dvou místech bylo úkolem najít razítko a natisknout si ho do bodovací kartičky. Začala jsem běhat po lese a hledat v jehličí ten klasický polštářek na namáčení razítka, po chvíli hledání říkám psovi: „hledej, no to jsi záchranářský pes?“ a Grejsi s tlamou rozesmátou od ucha k uchu sebou plácla na zem, a že prý si to mám najít sama, ona že svoje disciplíny už splnila. No zdárně jsme všechno našly i splnily a přesto nás na konci celého závodu čekal ještě menší rozstřel, protože byla rovnost výsledných časů. Měly jsme stejný čas s jednou slečnou s křížencem rotwailera a pitbulo-středoasiata. Závěrečný rozstřel byl o poslušnosti (na vodítku, bez vodítka, byly tam i takové úkoly, které jsme nikdy nedělaly a překvapivě je Grejsi neudělala :o) ale druhý pejsek také ne, zkrátka bylo to tak, že co jsme udělaly my oni taky, co se nám nepovedlo jim taky ne. Pořadatelka už nevěděla co si na nás vymyslet, vypadalo to, že nějaká vyšší síla chce, abychom byly oba vítězové. Nakonec byl cvik, kdy jsme měly psy nechat odložené v sedě, odejít na dvacet kroků a bez mluvení si je přivolat. Dělaly jsme tam „psí kusy“ a psi jen seděli a koukali na nás co to tam ty paničky dělají. Nakonec jsem předstírala, že utíkám a „závisláček“ se rozeběhl za mnou. Druhý pejsek zůstal sedět a díky tomu jsme skončily na prvním místě, ale jak se říká, bylo to o chlup :o)
