titulní strana

o nás

naši psi

odchovy

o plemeni

galerie

odkazy

 

Jak to začalo?

V roce 1998 jsme si pořídili fenku Leonbergra Ditu. Úplně první fenku, doté doby jsme měli pouze psy. Samozřejmě bylo spoustu argumentů proti feně, ale jeden drobný detail přeci jenom převážil všechny zápory. Tito krásní, velcí psi jsou příliš velcí a v dospělosti i feny váží 60 kilo, natož pak psi. A pro úplné začátečníky je přeci jenom fenka lepší.
Pak přišlo dilema, zda štěňátka ano, či ne. Ale po rentgenu kyčlí, který je podmínkou pro splnění chovnosti bylo rozhodnuto, fenka chovná nebyla (DKK 0/3). Začaly jsme chodit na cvičák, složily pár zkoušek a cvičení nás začalo bavit, hlavně tedy paničku. Ale překážky, které jsou součástí, každé větší zkoušky, začaly být pro šedesátikilového leona problém.
Tak jsem začala hledat plemeno, které je sportovní, lehké, ale dostatečně velké a chlupaté. Z těchto požadavků vyšlo jediné plemeno a to ČESKÝ HORSKÝ PES.
V atlasech psů nebylo nikde toto plemeno popsáno, jediné obrázky, které jsem měla byly z časopisů, kde psali o canicrossu (běh se psem) a kniha česká národní plemena psů (Findejs a kol., 1998). Přesto bylo jasné, že právě toto plemeno je to pravé.
Pak už to šlo ráz na ráz. V září 2004 jsme si přivezli štěňátko ČHP, žlutobílou fenku Grejsi. S Grejsi jsme se věnovali všestrannému výcviku a  z lehka jsme přešli na záchranařinu.
V lednu 2006 jsem zažádala o uznání názvu chovatelské stanice DI-LE-GREJ.
DI-LE-GREJ jsou první písmena z našich jmen, jako památka na moje první, jedinečné psí kamarády. Po půl roce byl tento název mezinárodně uznán. Bohužel se Dita již uznání chovatelské stanice nedožila. I když jí nové štěňátko prodloužilo život o dva roky a vrátila se do štěněčích let, nebylo to nic platné, prohrála boj se zákeřnou nemocí.

"Proti narození a smrti nemáš léku.

V mezidobí zachovávej radost."

                                       Santayana

Ovšem, když je člověk zvyklý na dva psy a zůstane-li jen jeden, je smutno. Výsledkem této rovnice byla Arletka, štěně z našeho prvního odchovu. Díky výborné povaze se s Arletou můžeme skutečně věnovat záchranářskému výcviku. Hledání lidí a běhání po lese jí nesmírně baví. Od roku 2013 jezdí pravidelně na "ostré" pátrací akce a v listopadu 2014 splnila atesty ministerstva vnitra pro plošné hledání.
Škoda, že Grejsi měla jen jeden vrh. Kvůli torzi žaludku jsme jí dále nekryli. V osmi a půl letech nás Grejsi na vždy opustila v plné síle a výborné kondici, po úrazu, kdy došlo k vyhřeznutí ploténky.
Z druhého vrhu po Arletě jsme si nechali nechovnou fenku Caramelu, jako následovníka ve výcviku záchranařiny a pejska Calvina, s kterým se momentálně věnujeme canisterapii.